Plýtvání

Od 20. století se hovoří o konzumní společnosti, která dlouhodobě neudržitelně, za cenu svého blahobytu, ničí sobě vlastní životadárnou planetu. V případě mnoha lidí ve vyspělých zemích to platí, stejně jako že hladomor postihnul a dosud postihuje miliony lidí. Míra plýtvání se tak liší mezi jednotlivými státy, ale také mezi jednotlivými lidmi.  

Aby k plýtvání nedocházelo, je zcela zásadní vyrovnání produkce a spotřeby. Spotřeba nemůže následovat produkci, ale naopak produkce musí odpovídat racionální spotřebě. Lze tak ušetřit ohromná množství energií, vody a předcházet ničení zemědělské půdy.

Omezení plýtvání neomezuje růst hospodářství, ani nesnižuje kvalitu života - spíše naopak. Místo vydělávání a plýtvání tak lze více času strávit s rodinou, vyhnout se obezitě, stavět na kvalitativním růstu - volnočasových aktivitách a osobnostním rozvoji.

Prodá se tolik paprik před sesycháním? Zákazníky vybízejí ke koupi, i když je nepotřebují. V odpadu mnohdy skončí ty neprodané (seschlé ve vyrovnaných kupách) i prodané (nepotřebné v domácích koších).